Rozhovor pro Český rozhlas:

Na čem dělá... saxofonista Radek Zapadlo

Two-Generation Trio: Vilém Spilka, Vincenc Kummer, Radek Zapadlo

V Brně žijící saxofonista sice zatím nemá svou vlastní kapelu, ale možná právě proto stíhá naplno působit v sedmi žánrově odlišných formacích, studovat i učit.

„V současné době se věnuji třem různým aktivitám: hraní, studiu a učení. Hraní je pro mě nejdůležitější, ačkoli úplným základem – tím, z čeho čerpám inspiraci – je poslech hudby. To považuji pro její aktivní provozování za vůbec nejdůležitější,“ shrnuje náplň svých dní Zapadlo. „Působím v mnoha odlišných kapelách a jsem s takovou situací spokojený. Vlastní uskupení zatím nemám.“ 

Po roční pauze navíc opět začíná studovat na brněnské JAMU. „Byl jsem přijat na magisterské studium, instrumentální obor klarinet/saxofon. Klarinet jsem jako první zmínil záměrně, protože na něj se chci po dobu studia více zaměřit,“ popisuje svůj plán. „Jinak oba tyto nástroje učím na základní umělecké škole. Hraní a pedagogická činnost se totiž podle mého velice dobře doplňují. Učení je schopnost, jak co nejsrozumitelněji sdělit to, co víte a umíte, a také proces, při němž se stále dovídáte něco nového. Učím tedy ostatní, i sebe samotného.“ 

Svá angažmá má rozdělena na dvě části, mezi brněnské a pražské formace. V Brně, kde trvale žije, hraje v kapele Vilém Spilka Quartet, Two-Generation Trio, Heart of Dixie, MulliGang a Cotatcha Orchestra. 

„V kvartetu hrajeme převážně hudbu folkového písničkáře Honzy Nedvěda, aranžérsky upravenou Vilémem Spilkou, a částečně Vilémovu autorskou hudbu. Přestože některé písně Honzy Nedvěda znám a líbí se mi, byl jsem ze začátku vůči spojování folku a jazzu trochu skeptický. Přesvědčil mě až Vilémův osobitý aranžérský přístup a tvůrčí atmosféra v kapele,“ přiznává. Sestavu tedy doplňuje kytarista Vilém Spilka a kontrabasista Vlastimil Trllo s bubeníkem Martinem Kleiblem. 

Two-Generation Trio, v obsazení Vilém Spilka a Vincenc Kummer na kontrabas, se soustřeďuje na tradičnější jazzový repertoár ve vlastních aranžích. „Jsem rád, že si můžu zahrát s tak výjimečným a legendárním hudebníkem, jako je právě Vincenc Kummer, který spolupracoval s tolika hvězdami jazzového nebe, nevyjímaje Cheta Bakera a Dextera Gordona,“ pochvaluje si Zapadlo. 

„Kapela Heart of Dixie je sextet talentovaného kytaristy a zpěváka Jana Čarka. Hrajeme hlavně swingovou hudbu 30. a 40. let, ale také dixieland. MulliGang je zase sextet ryze instrumentální. Jde o seskupení tří saxofonistů a rytmiky. Založil je brněnský klarinetista a saxofonista, hráč Městského divadla Brno a člen B-Side Bandu Lubor Pokluda. Repertoár kapely tvoří převážně skladby Gerryho Mulligana, ale i Johna Coltranea a Wayna Shortera. Vše v aranžích Lubora Pokludy a Vincence Kummera,“ charakterizuje dvě kapely zaměřené na starší jazz. „Cotatcha Orchestra je pro změnu big band, který dal dohromady mladý trumpetista Jiří Kotača, student jazzové interpretace na JAMU. V něm se naopak soustředíme na moderní bigbandový zvuk,“ doplňuje výčet brněnských kapel. 

V Praze Zapadlo působí v kvintetu Mateje Benka, výrazného pianisty a skladatele. „Repertoár tvoří Matejova autorská hudba, která je založena na specifickém rytmickém konceptu a výrazné melodice. Hrají s námi ještě Rasťo Uhrík, Pavel ‚Bady‘ Zbořil a Miroslav Hloucal. Za zmínku stojí i naše spolupráce se zpěvákem Ondřejem Rumlem, který se pohybuje na pomezí jazzu a popu. Před víc jak rokem jsme natočili mimořádně povedené album Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha, na kterém se aranžérsky podepsali Matej Benko a Míra Hloucal. Nahrávka byla dokonce oceněna Zlatou deskou.“ 

„Poslední kapelou, se kterou pravidelně spolupracuji, je kvartet kontrabasisty a skladatele Jaroslava Šimíčka. Dříve, když jsem ještě více působil v Praze, jsem dal dohromady trio, ve kterém hráli skvělí muzikanti, Rasťo Uhrík a Dano Šoltis. Bohužel jsem v té době nebyl dostatečně aktivní a formace po pár letech zanikla,“ vzpomíná. 

Již zmíněné pedagogické aktivity konkrétně zahrnují úvazek v ZUŠ Pohořelice, malém městě jižně od Brna. „Ve třídě mám převážně žáky na klarinet, ale i pár saxofonistů. Hlavním cílem mého pedagogického snažení je pomoci každému objevit v hudbě krásu a radost. Zaměřuji se hlavně na to, aby mí žáci byli schopni zahrát tak, jako když upečete dobrý chleba, a ne jako když uvaříte špatnou svíčkovou,“ říká Zapadlo s úsměvem. 

„Rád poslouchám jazz a klasiku, ale mívám poslechové výlety i do jiných žánrů,“ odpovídá už na dotaz týkající se jeho oblíbené hudby v současnosti. „Nyní prožívám velký návrat k Charliemu Parkerovi. Najednou mi jeho hudba zní jinak. Týká se to hlavně jeho expresivního zvuku a práce s rytmem. Pokud bych měl vyjmenovat pár nejdůležitějších současných hráčů, kteří mě ovlivnili nejvíce, byli by to Joe Lovano, Brad Mehldau, Kurt Rosenwinkel, Mark Turner, Craig Taborn, Brian Blade nebo Chris Potter. K poslechu bych doporučil desku tria Craiga Taborna s názvem Chants. Je to hudba, kterou jsem ještě úplně nevstřebal, ale která mi přijde originální. Zkrátka pořád je co objevovat, a to nejen v současnosti.“