Školní besídky

     Podvečery všedních dnů. Něco, co jsme jako učitelé absolvovali nesčíslněkrát. Rodiče to už také znají - v určený čas se dostavit na určené místo, ti disciplinovaní a starostliví včas, se slavnostně oděnými ratolestmi. A žáčci? Někteří s troškou obavy a zamlklí, jiní zas rozjívení, zvlášť když je jich víc pohromadě a navzájem jsou kamarádi. Pak se ta občas dotěrná tréma dobře zahání. Všichni se nějak chystáme. Různě. Ale vždy s očekáváním dobrého výsledku. Sál se plní, štěbetá, my dolaďujeme (ne)doladitelné a udílíme poslední pokyny. Kamery a mobily jsou přichystané. Jsme klidní? Navenek snad. Jak často jsme už slyšeli, že O NIC NEJDE. Desítky, možná stovky besídek, večírků, zkrátka interních vystoupení. Ale nenechte se mýlit, že o nic nejde, když se hraje „jen“ ve škole. Pravda, nejsme tak sevření, na nějaký přehmat se nehledí. Jsme připraveni chválit i konejšit. A tak rádi bychom byli, kdyby si to naši svěřenci prožili, jak jim talent, připravenost, zdravé sebevědomí nebo naopak tréma dovolí. Kdyby odvedli to, do čeho jsme spolu tolik investovali.

     Zní to jako klišé, ale každá z těchto besídek má své kouzlo. Nezaměnitelnou atmosféru, kterou vytváříme všichni společně svou účastí. Proto může být pokaždé jiná, originální. Je v ní prostor ke vzájemnému sdílení se, pocit příjemné sounáležitosti v konkrétním čase, možnost se zastavit a v klidu spolu promluvit. Děti se učí vystupovat na veřejnosti a soustředit se. Zažívají nejrůznější pocity, překonávají bariéry, vyhrávají své soukromé bitvy, poměřují se s ostatními a hodnotí. Někdy je nám líto, že pro vás nemůžeme pokaždé aspoň na chvíli pootevřít ty dveře, za kterými se vše připravuje, ty hodiny a hodiny práce, která vyžaduje tolik trpělivosti a ukázněnosti nejen u nás, ale i u dětí. Ale vy, kteří na děti při cvičení dohlížíte, nebo s nimi dokonce cvičíte, jistě tušíte…, a tak si vynaložené úsilí dokážete představit.

     20. 12. 2017 se konala besídka houslového, cimbálového a klavírního oddělení.                         Nesla se v pohodovém duchu. Žáci se snažili, obecenstvo ochotně naslouchalo, paní učitelka Černínová u klavíru spolehlivě doprovázela a laskavým slovem uváděl celý večer pan učitel Farkaš. V závěru jsme si popřáli „Šťastné a veselé“ a vše dobré do nového roku. Přejme si ještě, ať si taková setkání dokážeme užít a uvědomovat si jejich cenu. Už kvůli dětem. Ony je totiž berou překvapivě vážně. Protože jim JDE VŽDYCKY O VŠECHNO.

Ludmila Tesařová